San Francisco – další splněný sen. Golden Gate naživo!
Návštěva USA je vždy zážitek – člověk se tam přece jen nevypraví každý rok. Ani každý druhý. Tedy alespoň já ne. Je to však ideální dovolená na delší dobu, u mě konkrétně na dva týdny – a to je tak akorát. Bonusem je časový posun, díky kterému se vám najednou zdá, že jste konečně postradatelný… protože jste mimo dosah. Kolegové vás sice mohou teoreticky zastihnout, ale prakticky – nejste ve stejném časoprostoru. Ráno něco vyřešíte, večer něco pošlete, a zbytek dne patří objevování.
Tip: doporučuji aplikaci Holafly – protože online je třeba být, i když jste offline.
San Francisco, baby!
Let z Londýna s British Airways byl… no, řekněme, že nezapomenutelný. Měla jsem chvílemi pocit, že to bylo rozloučkové kolo pro to letadlo. Ale dobře – doletěli jsme. Přes kontrolu jsme prošli bez problémů, jen s klasickými otázkami typu kam cestujete a proč. Všechno jsem měla poctivě naplánováno – z letiště do hotelu jsme se měli přesunout pohodlně vlakem. Realita však vypadala trochu jinak: po dlouhém letu, únavě a střetu s komplikovaným automatem na lístky jsme si řekli: „Stačí. Jedeme taxíkem.“ Taxík, který by si zasloužil alespoň menší restart – vizuálně i aromaticky. Navíc se snažíte odhadnout, kolik vlastně dát spropitné, když už je na displeji započítané a ještě i zvýrazněné.
A tak jsme později přešli na Uber – a to doporučuji všemi deseti. Spropitné se zadává přes appku, nikdo vás neskenuje pohledem, jestli jste „štědrý Evropan“, vozidla jsou novější a celý proces méně stresující. Za mě určitě nejlepší volba.
Ubytování? Booking, klasika.
Ubytování jsem hledala přes booking.com, protože jsme se plánovali často přesouvat a chtěla jsem mít flexibilitu. První noci jsme bydleli blízko Union Square – blogeři psali, že je to bezpečná lokalita. Nevím… asi záleží, kterým směrem se vydáte. Stačilo pár uliček mimo hlavní tah a už to nebylo zcela „pohlednicové“. Ale to patří k zážitku. Do 5 minut pěšky z hotelu jsme byli na zastávce cable car, odkud se dalo pohodlně dostat až dolů k přístavu. Další ubytování jsem řešila průběžně – když jsem už věděla, kde se mi líbí. A musím uznat, ty klasické americké motely byly úplně v pohodě. A bonus? Do 5 minut jsme byli na zastávce cable car, odkud se dalo pohodlně dostat až dolů k přístavu.
Tip: My jsme bydleli v King George, nebyl problém ani se změnou pokoje (nejdříve nás ubytovali nad ventilačním systémem na střeše naproti). J
Další ubytování jsme vybírali po návratu z cestování po Kalifornii už blízko k pobřeží a ke Golden Gate, kde jsme si už užívali jen relax (vše jsme už znali přece) a samotný most bikerským tripem v hrozném počasí, ale stálo to za to.
Cable car – old school Instagram bez filtru
Pokud něco v San Franciscu nevynechat, tak toto. Přesouvat se pohodlně městem s historickou tramvají Cable Car. Je to něco jako naše pozemní lanovka na Hrebienok, jen v malém. Provede vás po celém městě a na ráno je to ideální začátek dne. Jen tak se kochat koloběhem města a pozorováním. Ani z toho nemáme moc fotek. Celkově mám pocit, že to, co vidí oči, kamera nemá šanci zachytit.
Tip: pokud vidíte, že na stanovišti v přístavu či kdekoli, kde je začátek a konec jízdy, je mnoho lidí, přejděte pěšky jednu dvě stanice a budete moci naskočit. Úplně tramvaj nenaplní, aby měli kapacitu pro lidi během jízdy.
Tip2: Pokud jste ve městě pár dní, doporučuji si koupit lístek online přes aplikaci MuniMobile. Levnější a stále po ruce.
Golden Gate – ano, přesně ten ze screensaverů
Vidět ho naživo je něco jiného. My jsme si ho užili rovnou dvakrát – nejprve lodí (ideálně mimo sezónu, v březnu – méně lidí, více mlhy a dramatické atmosféry), a pak na kole. Ano, kolo, vítr, PMS, ale zážitek jako hrom! Přiznávám, fotky z toho nemám – nějak jsem si naivně myslela, že zpátky to bude lepší. Nebylo. Foukálo, kopec, neochotný bajk a já. Ale stálo to za to – ten most je prostě monument, co se do objektivu nevejde. Ani technicky, ani emočně.
Jídlo a drinky – kde jsi, italská dovolená?!
Pokud jste zvyklí na evropskou gastronomii, připravte se na malý kulturní šok. V širším centru jsme moc dobré jídlo nenašli, zato u pláže nebo v turistických zónách to bylo lepší. I když nejlepší bylo zajít kousek dál do města a tam jsme už našli různé restaurace, i indickou, asijskou a nějaké ty americké Dinners. A co nás ještě překvapilo – v San Franciscu se jaksi… nepije. Večer jsme marně hledali místo, kam si sednout na drink. Zato marihuanu jsme cítili skoro všude. Je legální a je ji cítit. Pozitivum? Hlava nebolela.
Pier 39 – lachtani, suvenýry a parádní loď
Pokud se chystáte k přístavu, Pier 39 jednoduše nevynecháte – a ani byste neměli. Jasné, je to klasická turistická zastávka, ale má své kouzlo. Čekali jsme hejna lachtanů jako z pohlednic, ale ve skutečnosti se tam válelo jen pár lenochů, kteří si dávali pořádný relax. Přesto jsme si to užili – zejména procházku po promenádě plné obchůdků a suvenýrů (přiznávám, je to ráj hlavně pro nás ženy).
Kousek dál nás však čekalo překvapení – historická loď SS Jeremiah O’Brien, jediná z flotily z Normandie, která je původní a stále plně funkční. Je opravdu obrovská a stojí za návštěvu. Průvodce, veterán s jiskrou v oku, nám o ní vyprávěl tak zaujatě, že jsme na chvíli zapomněli, kde jsme. Bylo to jako poslouchat kapitolu z dobrodružného románu.
Alcatraz – výlet na místo, kam jste se kdysi rozhodně nechtěli dostat
Na Alcatraz se dostanete lodí. Plavba je krátká a podle počasí i příjemná. Největší bonus pro nás při návštěvě v březnu bylo méně turistů. Netlačíte se, vše plyne jaksi civilizovaněji, ale i tak čekáte před plavbou tam i zpět v řadě. Na cestě zpět to bývá horší, protože tam je odchod volný, takže některý čas může být vcelku přeplněný. Nevím si to docela dobře představit v té nejsilnější turistické sezóně.
Po příjezdu dostanete sluchátka s audio průvodcem, který si právem vysloužil mezinárodní ocenění. A fakt, že vyprávějí bývalí vězni a dozorci, tomu dává úplně jiný rozměr – místy si připadáte jako v dokumentu od HBO. Slovenštinu či češtinu ale neočekávejte.
Samotný ostrov vás překvapí – je krásný. Fakt. Taková ta nečekaná kombinace tvrdé historie a zeleně, která mezi celami roste úplně bez studu. Výhled na San Francisco je jako z pohlednice.
San Francisco? Jednoznačně ano.
Je to město plné kontrastů – luxus a bída vedle sebe, mlha a slunce na jedné ulici. Ale ta atmosféra… nezaměnitelná.
Tip na závěr? Neberte to celé příliš vážně. Dovolte si chvíli nevědět, kam přesně jdete. Zabloudit. Zastavit se. Dívat se. Protože v San Franciscu se toho dá vidět mnoho – i bez itineráře.
Plňte si sny. Ať už jsou za rohem nebo až za oceánem.
